„VŠECHNO NEJLEPŠÍ!“ Maeva druhý den ráno otevřela oči a uviděla Nadine, jak tam stojí u postele a usmívá se na ni od ucha k uchu. S úsměvem se přinutila vstát, aby ji objala. Měla pocit, jako by na něco zapomínala, a tak se otočila k posteli v naději, že ho tam najde spát, ale on tam nebyl.

Nebylo po něm ani památky. Nadine by do pokoje nechodila, kdyby tu byl, takže kam mohl odejít, aniž by jí to