Úhel pohledu – Luna Freya

Ostrý pach bělidla a lihu těžce visel ve sterilním vzduchu lékařského zařízení smečky. Seděla jsem na okraji vyšetřovacího stolu a šustění papíru pode mnou znělo v tiché, klinické místnosti až příliš hlasitě. Prsty jsem svírala okraj vinylového polstrování, klouby mi zbělely, a nespouštěla jsem oči z doktora Sorena. Stál u ocelového pultu a v rukou svíral tenkou manilovou složku, jako by ukrývala tajemství vesmíru.

"Gratuluji, Luno. Jste přesně v prvním měsíci těhotenství," oznámil Soren.

Zalila mě hluboká vlna radosti a prolomila těžké hradby úzkosti, které jsem si kolem sebe za posledních pár týdnů vybudovala. Hruď se mi rozšířila, když jsem se trhaně, rozechvěle nadechla úlevou. Byla to přesně ta slova, za která jsem se modlila. Ruka mi instinktivně sklouzla z okraje stolu a přikryla mé ploché břicho. Život. Uvnitř mě rostl skutečný, tepající život.

Tím se naplnil můj nejvyšší cíl. Konečně zplodím pokrevního dědice. Celé roky kolem mě vychytralí starší smečky kroužili jako supi, šeptali si ve stínech a neustále zpochybňovali mou schopnost vést smečku sama. Věřili, že Luna bez Alfy je už ze své podstaty vadná, že je to anomálie, kterou je třeba napravit. Samci Alfové mohli vládnout sami, aniž by se nad tím jejich podřízení byť jen pozastavili, ale dvojí metr našeho druhu znamenal, že vlčice byly vždy pod drobnohledem a vždy považovány za slabší.

Ale už ne. S dědicem bude má pokrevní linie zpečetěna. Moje pozice osamělé Luny se stane nedotknutelnou. Neúnavné reptání starších bude navždy umlčeno. Pevněji jsem si přitiskla dlaň na břicho a v žilách se mi s burácením probudila dravá mateřská ochranitelskost.

Dostat se až sem mě stálo kusy mé duše. Zírala jsem na dlážděnou podlahu a vzpomínala na tu hořkou cestu, která mě dovedla k rozhodnutí pro umělé oplodnění. Třikrát jsem se pokusila hrát hru na lásku. Třikrát jsem si pustila do života muže v naději na partnera, který bude stát po mém boku. A třikrát zůstalo mé srdce roztříštěné na zemi. Byli to manipulativní parchanti. Žádný z nich nechtěl mě pro mě samotnou. Prahli po mé svrchované autoritě. Chtěli titul Alfy, tu moc, tu nezpochybnitelnou kontrolu nad mou smečkou. Usmívali se mi do tváře, zatímco pokukovali po jiných vlčicích na teritoriu a čekali na chvíli, kdy jim předám otěže.

Po třetí zradě jsem na muže zanevřela. Před romantikou jsem zabouchla dveře. Tradiční cesta hledání osudového druha byla bránou, která byla už dávno zamčena a spálena na popel. Během brutální války, jež si vyžádala život mého otce, učinila má zesnulá matka zoufalé rozhodnutí. V temném, starobylém rituálu obětovala mé pouto s druhem Měsíční bohyni, jen aby mě udržela naživu. Vyměnila mé budoucí štěstí za mé fyzické přežití.

V třinácti letech jsem osiřela a byla uvržena do vedení truchlící smečky. Naučila jsem se být nemilosrdná. Naučila jsem se přelstít staré lišáky, kteří si mysleli, že mohou manipulovat dospívající dívkou. Vybudovala jsem z této smečky pevnost. Nepotřebovala jsem muže, aby mé vládě dodal legitimitu.

Teď, když jsem v lůně cítila drobnou jiskřičku života, jsem věděla, že jsem připravena čelit čemukoli, co přijde. Mohla jsem toto mládě vychovat, soustředit se na prosperitu svého lidu a už nikdy nemuset kompromitovat svůj trůn kvůli lživému samci.

"Je tu ale jeden problém, Luno."

Sorenův hlas klesl a rozbil poklidnou atmosféru kliniky. Radost z místnosti vyprchala a nahradil ji dusivý chlad. Trhla jsem pohledem vzhůru. Soren odmítal navázat oční kontakt. Ramena mu poklesla a složka v jeho rukou se zřetelně chvěla.

Srdce mi bušilo o žebra. V hrdle mě sevřel ostrý záblesk paniky. "Problém?" vyštěkla jsem a můj hlas přešel do hlubokého, nebezpečného zavrčení. "Je snad s mým mládětem něco v nepořádku?"

Obmotala jsem si obě paže kolem pasu. Jen Bohyně věděla, jaké utrpení jsem musela snést, abych se dostala až sem. Rozbila bych tuhle nemocnici cihlu po cihle, kdyby to dítě něco ohrozilo.

Soren sebou při mém tónu trhl. Věnoval mi nucený, křečovitý úsměv. "Plod je v pořádku, Luno Freyo. Těhotenství probíhá naprosto bezchybně."

Dech, který jsem celou dobu zadržovala, mi vyrazil z plic. Jestliže je mládě zdravé, na ničem jiném nezáleželo. Přinutila jsem své pocuchané nervy k poslušnosti. Vyhladila jsem své rysy do klidné, autoritativní masky, kterou jsem nosila pro radu.

"Omlouvám se, Luno," pokračoval Soren a ztěžka polkl. "Ale došlo ke katastrofální chybě ohledně konkrétního spermatu použitého během vašeho procesu oplodnění."

Zamrkala jsem, zatímco jsem ta slova zpracovávala. Chyba s dárcem? Má mysl se okamžitě rozběhla k tomu nejlogičtějšímu, čistě pragmatickému závěru. Peníze. "To je všechno?" zeptala jsem se a do hlasu se mi vrátil jistý tón. "Chce snad neznámý dárce vyšší kompenzaci? Zaplatím dvojnásobek. Řekněte mu, ať si určí cenu. Toto mládě pro mě znamená všechno, Sorene. Máme dost bohatství na to, abychom to udrželi v tajnosti a abych si to dítě mohla nechat. Prostě vypište šek a nechte ten problém zmizet."

Soren zavrtěl hlavou. V tváři se mu zračila viditelná hrůza. Na čele mu vyvstaly krůpěje potu. "Nerozumíte mi, Luno. To nedopatřením použité sperma... patří Alfovi Zairovi."

Výsledky fyzikálních testů, které jsem si od něj právě vzala, mi vyklouzly z třesoucích se prstů. Papíry se snesly na sterilní podlahu a dopadly s tichým, výsměšným žuchnutím.

"Alfovi komu?" rty se mi zachvěly. Místnost se se mnou zatočila.

Alfa Zaire. Už jen to jméno vzbuzovalo strach v srdcích těch nejsilnějších válečníků napříč kontinentem. Byla to notoricky známá, chladná, bezcitná a zdrcující síla dominance. Celou svou vládu jsem strávila vyhýbáním se jakýmkoli diplomatickým spojenectvím s jeho teritoriem. Alfa Zaire nikdy nedělal kompromisy. Smečky pohlcoval zaživa. Každou smlouvu, každou dohodu ohýbal podle své železné vůle, bral si ty největší podíly a svým spojencům nechával jen drobky. Byl nemilosrdný.

A aby ta noční můra byla ještě nekonečně horší, Zaire už byl veřejně zasnoubený. Celý vlkodlačí svět věděl o jeho blížícím se sňatku s Vedou, vysoce profilovaném, nesmírně výnosném spojenectví ukovaném s Alfou Severu. Jejich svazek měl vytvořit nezastavitelné impérium.

Můj radostný úsměv se rozplynul v hluboké, ztrápené zamračení. "Jak?" Vstala jsem a kolena se mi třásla, než se pevně zafixovala. "Jak se jeho genetický materiál ocitl v naší místní laboratoři? Nebyl na seznamu schválených dárců!"

Soren o krok couvl, naprosto zlomený. "My... lékařský tým prováděl tajné experimenty. Dárcové, které jste prověřila, vykazovali při konečném screeningu v jejich vzorcích podivné genetické anomálie. Zairovy přísně utajované vzorky jsme měli v trezoru kvůli nesouvisejícímu výzkumnému projektu. Nic netušící laborant popadl špatnou zkumavku. Kvůli přísným protokolům utajení byly štítky zakódované. Nevěděli, s čím vzorkem manipulují."

Cítila jsem se splaskle, jako by z místnosti vysáli všechen vzduch. Moje dítě – to mládě, které jsem už teď byla zarputile odhodlaná chránit – v sobě neslo krev toho nejnebezpečnějšího žijícího Alfy.

Ale odmítla jsem o toto miminko přijít. Narovnala jsem se, planoucí nezlomným odhodláním. Nedovolím, aby nějaký omyl v laboratoři zničil mou budoucnost. Chytila jsem se jediného racionálního řešení, které mi zbývalo.

"Dobrá," řekla jsem a můj hlas ztvrdl v rozkaz. "Budete s ním vyjednávat. Já to sperma zkrátka odkoupím."

Soren na mě zůstal zírat. "Luno–"

"Přemýšlejte o tom, Sorene. Chystá se na nesmírně sledovanou svatbu. Je zasnoubený s Vedou. To poslední, co chladný, kalkulující byznysmen jako Alfa Zaire chce, je skandální komplikace v podobě nečekaného mláděte u konkurenční Luny. Bude to chtít zamést pod koberec stejně zoufale jako já. Nabídněte mu jmění. Zarámujte to jako vzájemně výhodnou dohodu."

Soren si otřel čelo a trhaně si povzdechl. "Zavolám mu. Ale vy si musíte odpočinout, Luno. Rané těhotenství je extrémně křehké, zvlášť při umělém oplodnění. Musíte se vyhnout stresu a těžké fyzické aktivitě."

"Prostě mu zavolejte," nařídila jsem a otočila se na podpatku.

Stáhla jsem se do osamělého útočiště své ložnice. Velké, těžké dubové dveře se za mnou zavřely a izolovaly mě od rušného dění ve smečce, ale mé zjitřené mysli se mír vyhýbal. Přecházela jsem po délce svých silných koberců a ruce se mi neustále vracely k břichu.

Těžké napětí se roztříštilo, když se dveře mé ložnice rozletěly. Dovnitř napochodovala Sloane, má zarputile loajální nejlepší kamarádka a sestra mého Bety, Daria.

"Kdy jsi mi to chtěla říct?" Sloane doslova vibrovala vzrušením, až se její hlas odrážel od vysokých stropů. "Budu teta! Nemůžu se dočkat, až uvidím ty výrazy na tvářích těch pitomých starších! Tenhle monumentální úspěch jim pěkně vmeteme do těch jejich hnusných ksichtů!"

Sloanina pulzující energie mi obvykle poskytovala nesmírnou útěchu. Byla jedinou osobou, která se ke mně chovala jako k Freye, nejen jako k Luně. Ale dnes mi její radostné žvatlání připadalo jako kladivo, které mi buší do lebky.

"Sloane, přestaň," řekla jsem brutálním a vážným tónem.

Zastavila se uprostřed kroku a úsměv jí opadl. "Co se děje?"

"Žádné oznámení nepřipadá v úvahu," přiznala jsem, zatímco mi na hrudi ležela váha téhle noční můry. "Je tu obrovský problém."

Sledovala jsem její tvář, když jsem jí vyprávěla tu děsivou pravdu. Vysvětlila jsem jí toho laboranta, tu záměnu a skutečnou identitu dárce. Zářivé nadšení vyprchalo ze Sloaniných rysů a zanechalo za sebou jen bledou masku děsu.

Seděly jsme na okraji mé postele, uzavřené v těžkém, dusivém šoku. Chmurná realita na nás dolehla jako rubáš. Ve mně rostla krev Alfy Zaira.

Než Sloane stihla pronést jediné slovo útěchy, explodovala mi v lebce ostrá, pronikavá bolest. Bylo to zběsilé mentální spojení od Sorena, které protrhlo ticho mé mysli.

*Luno,* Sorenův hlas se skrze mentální pouto třásl čirou hrůzou. *Alfa Zaire tu zprávu nepřijal zrovna nejlépe. Požaduje s vámi schůzku.*