„Luno Sloane, zdravím vás,“ pronesla Nola zdvořile se skloněnou hlavou. Ohromilo mě, jak dobré má vychování i jakožto dcera bety.

„Nolo, překvapuje mě, že tě tu vidím, ale sama přece víš, že k někomu, jako je on, nepatříš. Pojď se mnou do domu smečky. Musíš se najíst a převléct se do něčeho lepšího. Moji synové jsou stále svobodní,“ řekla Luna Sloane a nenápadně na mě mrkla, když se zrovna nikdo n