Conrad prolomil těžké ticho, hrdlo stažené pocitem viny. Konečně zaznamenal ten propastný kontrast mezi Blaiřiným příliš velkým, vypůjčeným oblečením a luxusním prostředím jeho jídelny. Odkašlal si, zoufale touže situaci urovnat.

"Naši sousedé jsou jako rodina," nasadil Conrad nuceně uklidňující tón, ačkoli se mu chvěl hlas. "Jsou to jen šaty, maličká. Zítra ti koupím dvoje úplně nové. Blair, ty—"