Blair svírala telefon a zírala na Prestona – jeho košile byla rozepnutá, klíční kost odhalená, on stále úplně mimo a, co bylo nejdůležitější, stále svázaný.

Zároveň z druhého konce hovoru slyšela Gideonův hluboký, srdečný smích. Cítila, že celá ta scéna je tak trochu trapná.

Blair měla sto chutí se Winstona zeptat: "Co si vůbec myslíš? Nedoufal jsi náhodou, že se prostě dáme dohromady? Tak proč ty