Kapitola 61

Cecelia přecházela po obývacím pokoji svých rodičů, každý krok vypočítaný tak, aby dával najevo zoufalství. Slzy jí rozmazaly make-up, úmyslně zničený ještě před příjezdem. Odpolední slunce zvýrazňovalo její zarudlé oči a třesoucí se ruce, v nichž svírala rozpadající se kapesník.

„Nevím, co jiného dělat,“ vzlykala. „Dante se mnou sotva mluví. Každou noc spí ve svém rodinném sídle.“

Hel