Kapitola 102

Po oknech střešního bytu Malachiho Langdona stékal déšť a měnil panorama Manhattanu v rozmazaný akvarelový obraz. Cecelia stála u skla a sledovala blesky šlehající mezi mraky. Zpět na ni hleděl její odraz, přízrak jí samotné, uvězněný mezi bouří venku a tou, která se rodila v ní.

Za jejími zády Malachi ukončil hovor a s tichým cvaknutím položil mobil na mramorovou desku. Ten zvuk vytr