Kapitola 186

Italské slunce pálilo jako soud shůry a měnilo jejich vilu na útesu v žhnoucí tavicí kotlík. Pot perličkoval na kůži, prostěradla byla propocená, na tělech, jež se pohybovala společně v naléhavém rytmu, krystalizovala sůl. Beatrixiny nehty sjely po Gideonových zádech a vyškrábly krev, kterou sotva vnímal. Její nohy se mu kolem pasu sevřely jako svěrák, když do ní s trestající silou vr