Vivienne otočila hlavu a ruka jí spadla z tlusté liány, po které před chvílí slanila z koruny stromů. Její výraz zůstal nečitelnou maskou chladného odstupu, když vtom zašustilo křoví. Hustým listím prorazilo pět stínů, jejichž kroky byly těžké a vleklé. Vynořili se na mýtinu, kdysi dokonalé oblečení zamazané špínou a potem.

Bianca stála v čele, rty rozkousané do krve a očima nervózně těkala k mís