Vivienne dlouho mlčela a zírala na zadek malé tygřice.

Nedokázala přijít na to, proč se o ni malá tygřice zajímá.

Protože se nehýbala, začala být tygřice poněkud netrpělivá a neustále k ní couvala.

Velký bílý tygr vztekle zařval.

Tygřice se tak lekla, až se celá roztřásla, a s nevolí odešla.

Vivienne plácla bílého tygra přes čelo.

Řekla: "Proč tak nahlas řveš? Ohlušíš mě.

"Zůstaň ležet na břiše. J