POHLED CALLY

Pode dveřmi jeho pracovny stále prosvítalo světlo.

Dvakrát jsem zaklepala – naučila jsem se, že to byl ten správný počet, ne tak zdráhavý, aby se dal ignorovat, ale ne dost naléhavý, aby vyvolal poplach – a vzala za kliku.

Seděl u stolu. Sako odložené, rukávy vyhrnuté, ta jeho noční verze, kterou jsem začínala vnímat jako tu nejupřímnější: méně pečlivě vybudované masky pro veřejnost,