Držela jsem se.

Kaelen, z mé druhé strany, položil svou ruku přes naše.

My tři v dubnovém ránu a Abiolin klidný hlas, který ohlašoval první z klinických milníků, a kolem nás tiché a připravené smečkové zařízení a někde na třicátém osmém patře Beatrix Wolfeová sedící v křesle se spjatýma rukama, se svými perlami a jednaosmdesáti lety čekání na to, až tahle smečka zplodí přesně tohle dítě.

Osm hodin