„Děkuji, paní Mabelová. Nevím, co bych bez vás dělala. Prosím... opatrujte se. Odpočiňte si, ano?“

Dveře se za nimi zaklaply a zanechaly po sobě těžké ticho, které na ni doléhalo.

Zůstala sama s ozvěnou Thorneových slov – ostrých, jedovatých, která se po ní drápala ze tmy.

„Byla jsi tak snadná. Řekl jsem ti, že se loučíme – a ty jsi mi to uvěřila. Bože, ty ses dokonce usmála! Hahaha... ty moje sla