Stáli tam a jen se nechali unášet tichem – čela se dotýkala, dýchali stejný vzduch. Prostor mezi nimi pulzoval napětím a něhou, takovým tím druhem, při kterém se zdálo, že se zastavil čas.

Tak blízko, že cítila teplo jeho dechu.

Tak bez hnutí, až se zdálo, že i čas zadržuje dech.

Pak – pomalu – se Kaelen začal naklánět. Jeho dech zavadil o její rty, jejich ústa dělily jen centimetry. Přesně ve chv