Lyra se chabě zasmála přes slzy deroucí se jí do očí.

„Myslím to vážně,“ řekla Kira. „Viděla jsem, jak se na tebe dívá. Ten chlap nehraje žádné hry. A jestli se tě ještě někdo pokusí srazit na kolena – ať už to budou ty barbíny z PR, nebo miliardářští ředitelé – spálím je na popel.“

Lyra polkla, přemožená váhou těch slov. Tím přátelstvím. Tou loajalitou.

Kira pak znovu zněžněla. „Nemusíš být dokon