Ostré zaklepání na dveře rozřízlo ticho jako náhlý úder hromu v tiché místnosti.

Ztuhl.

Nejen z toho zvuku – ale z představy, kdo by mohl stát na druhé straně.

Zarazil se – srdce mu bušilo, dech se mu zadrhl – lapen mezi váháním a náhlým přívalem něčeho, co nečekal.

Kdo by to mohl být?

Ruku měl stále na posledním knoflíku košile, napůl cesty do sprchy, mysl stále zamotanou do pocitu z ní – z ní –