Místnost ztěžkla tichem a tíha nevyřčených pravd ji svírala jako letní žár venku. Lyře v hrudi bušilo srdce, každý její nádech připadal v tom tichu příliš hlučný. Na druhé straně stolu se Colinovi v očích zračila směs nostalgie a výzvy, která to křehké ticho narušovala.

Pak se mírně naklonil dopředu, jako by navazoval na vlákno dlouho přerušeného příběhu, a začal.

„Potom jsem hned odběhl,“ pokračo