Kaelenův úhel pohledu

Skleněné dveře za nimi s cvaknutím zapadly.

Venku se rozprostírala široká a tichá noc, v ostrém kontrastu s ozvěnou Lyřina hlasu, která se Kaelenovi stále odrážela v hrudi. Chladný vzduch ho políbil na kůži, ale nijak nezmírnil pálení, které se mu plížilo po zadní straně krku.

Svíral zábradlí, jako by to bylo to jediné, co ho poutalo k zemi.

Roth se opíral vedle něj,