Ještě chvíli ji pevně svíral a cítil, jak se její tělo o něj jemně chvěje. Pak se Kaelen opatrně odtáhl, jen tolik, aby jí viděl do lesklých, slzami smáčených očí.

„Pojďme si promluvit, ano?“ řekl tiše, hlas zhrublý vším, co neříkal – ale zoufale chtěl, aby slyšela.

Lyra naprázdno polkla a kousla se do rtu, jako by sbírala odvahu kdesi hluboko uvnitř. Pak pomalu a klidně přikývla.

„Ale nejdř