Lyra ucítila, jak se jí svírá hrdlo, a po hrudi se jí rozlilo teplo. Zvedla ruku a zlehka mu ji položila na hruď. Její prsty přejížděly po látce jeho košile, jako by se chtěla ukotvit v přítomném okamžiku.

Kaelen naklonil hlavu, krátce opřel své čelo o její, v očích měl něžný lesk. „Lyro…“ zamumlal tichým a klidným hlasem.

„Kaelene…“ zašeptala, její hlas stěží překřikoval tichý šum místnosti, plný