Tiše zakňučela.

Kaelen ztuhl.

„Jsi v pořádku?“ Jeho hlas byl napjatý, na pažích mu vyvstaly žíly, jak se držel zpátky, opatrný a uvážlivý.

Přikývla, unikl jí tichý vzdech, tváře měla zardělé a po straně obličeje jí stekla slza.

Kaelen jí vtiskl jemný polibek na spánek. „Uvolni se, lásko,“ zamumlal. „Jsi tak těsná… musím jít pomalu.“

Lyřino tiché, zadýchané zamručení bylo veškerým souhlas