Skrz sklo měkce pronikalo ranní světlo. Kaelen se pohnul a zamrkal do té záře. Poprvé po dlouhé době se vyspal – hluboce, nepřerušovaně – a pocítil neznámý pocit klidu.

Zrak mu padl na prázdné místo vedle něj. Vstal, osvěžil se a vklouzl do trička a kraťasů. Když vyšel z ložnice, z kuchyně k němu dolehl tichý rachot hrnců a pánví. Přitahován tím zvukem se přiblížil – a ztuhl, uchvácen pohledem na