Vzduch zhoustl, obtěžkán tíhou tajemství, jež se drala na povrch. Biančin hlas zjemněl, ale váhání v jejích slovech jen způsobilo, že se Lyře sevřela hruď, a s každým úderem srdce ji hlodal neklid. Ticho mezi nimi se protahovalo, křehké a nebezpečné, jako by pravda, která čekala na vyslovení, mohla v jediném okamžiku roztříštit střípky jejího světa.

Biančin pohled změkl, oči se jí leskly nevyřčený