Biančin pohled změkl, ale v jejím hlase zaznívala neochvějná jistota. Natáhla ruku a konečky prstů se zlehka otřela o Lyřinu dlaň. Navzdory váze jejích slov jí v očích zaplálo tiché teplo. „Jsi vskutku Selenina dcera. Tvé srdce... je tvou největší silou i tvou nejhlubší zranitelností.“

Ve vzduchu zavislá odmlka ztěžkla emocemi, než Bianca pokračovala. Její tón byl klidný, přesto podbarvený nevyhnu