Než Roth vyšel z jeskyně, Kira už byla pryč – její vodní skútr prorážel hladinu a zanechával za sebou stopu bílé pěny. S tichým zavrčením nasedl na svůj vlastní, motor s řevem ožil a on se vydal v jejích stopách a nespouštěl ji z očí. Každá vlna mezi nimi se zdála být nabitá elektřinou, hluboko v hrudi cítil, že ten žár, který sdíleli, zdaleka nevychladl.

Slaný vítr ho štípal do tváří, ale bouři u