Kaelenův pohled se zostřil tichým pobavením, když sledoval Rotha odcházet. Na rtech mu pohrával lehký úšklebek, když zamumlal: „Ten je vyřízenej.“ Zvedl sklenici a pomalu se napil vody.

Lyra zvědavě zamrkala. „Jak to myslíš... že je vyřízený?“

Biančiny rty se stáhly do chápavého úsměvu, její tón byl nenucený, ale podbarvený hlubším vhledem. „Zdá se, že Bastian konečně našel rovnocenného soupeře.“