Moře se před nimi donekonečna prostíralo, klidné a třpytivé pod sluncem pozdního dopoledne. Tiché hučení motorů jachty bylo jediným zvukem, který narušoval to ticho, rytmický pulz proti měkkému šumění vln. Nepřipadalo jim, jako by opouštěli ráj – spíše jako by proplouvali mezi světy, zachyceni v onom křehkém prostoru, kde jako by se čas zpomalil a realita je ještě tak docela nedohnala.

Pak ho ucít