Gideonova odpověď byla tiché zamručení – zčásti úleva, zčásti pýcha – ale pak se jeho pohled přesunul, přitahován něčím za jejím ramenem.

Nejprve padl na Kaelena, a pak... na Lyru.

Na jeden úder srdce se zdálo, že se vzduch zastavil. Obočí se mu mírně zvedlo a přes tvář mu přelétl nepatrný záblesk překvapení, než mu to došlo – téměř neznatelné zjemnění kolem očí, takové, které mluvilo spíše o vzpo