Na krátký okamžik se v jídelně rozhostil neklidný klid – jedna z těch pomlk, co následují po smíchu, kdy si všichni tiše uvědomují, co právě zaznělo… a co to prozradilo.

Roth si udržel svůj výraz o zlomek vteřiny déle, než měl.

Pak–

„Ehm.“

Zvuk byl tichý a kontrolovaný, čistě prořízl místnost.

Okamžitě se narovnal, stáhl ramena dozadu a zlehka zatahal za rukáv saka, jako by ze sebe oprašoval nevid