Jídelna nepřirozeně ztichla.

Nebylo to takové to příjemné ticho. Nebylo to ticho, které pramení z důvěrné známosti. Tohle ticho se táhlo – těžké, zádumčivé, zneklidňující.

Roth to prolomil jako první.

"To je... ujetý," zamumlal a přejel si rukou po čelisti. Pohled upíral na stůl. "Jako – vážně. Je pro ni ten koncert fakt tak důležitý?"

Ta slova tam visela, bezstarostná a ostrá.

Kaelen neodpověděl.