Kaelen to vycítil dřív, než si to uvědomil.

Sídlo bylo až příliš tiché.

Ne ten klidný, kontrolovaný klid, na jaký byl zvyklý – ale takový, jaký po sobě zanechává nepřítomnost, jež sem nepatří. Takový klid, který bystří instinkty a narušuje jistotu.

Podíval se na hodinky.

9:58 dopoledne.

Zatnul čelisti.

Už tu měli být zpátky.

Roth na druhé straně stolu tu změnu zaznamenal téměř okamžitě. Zrak mu sk