„Děkuji... teto Bianco.“

Bianca jí ještě jednou stiskla ruku, vřele a s jistotou.

„Samozřejmě, zlatíčko,“ řekla jemně. „Jsem tu pro tebe. Vždycky. Nikdy neváhej a kdykoli za mnou přijď.“

Lyra jí stisk oplatila, prorazil se u ní malý, upřímný úsměv a přikývla.

Pak se ze sedadla spolujezdce ozval hlas Faye.

„Omluvte mě, madam,“ řekla a jednou rukou se dotkla svého sluchátka. „Právě přišlo potvrzení