Kaelen neodvrátil zrak. Upřel na ni pohled, oči temné a nečitelné, jako by v tom tichu něco hledal.

Lyra se ho snažila opětovat, ale ta intenzita na ni byla příliš. Sklopila oči ke svým rukám, srdce jí v žebrech zběsile bušilo.

Leův hlas prořízl těžkou atmosféru jako ostrá jehla. „Ly, hrozně se červenáš.“

„To teda ne!“ vyštěkla Lyra s hlasem o oktávu výš a upřeně se dívala na mahagonový stůl.

Její