Beze slova zavěsil.

Nepatrný úšklebek zmizel.

Stíny pohltily poslední stopu pobavení. Měsíční svit vytesal jeho rysy do něčeho chladnějšího — jeho oči byly temné a bezedné.

O více než čtyři a půl tisíce mil dál seděl Ivanov ztuhle u svého masivního mahagonového stolu, zatímco ranní slunce rýsovalo napříč jeho kanceláří ostré linie.

Telefon měl stále přitisknutý k uchu, klouby zbělené. Každé slovo,