Nad stolem se znovu rozhostilo ticho – ale už nebylo tíživé.

Bylo naplněné.

Biančin pohled těkal mezi nimi, srdce se jí svíralo nad tou tichou výměnou, jež se před ní odehrávala. Bylo v tom něco hlubokého – něco, co přesahovalo slova, pokrevní linie i dědictví.

Nešlo tu jen o prsten.

Šlo o to, zvolit si Lyru.

Znovu a znovu.

Kaelen se pomalu nadechl.

Pak, aniž by pronesl jediné slovo, opatrně zasun