Následovalo krátké ticho.

Nikdo nepromluvil.

Ne proto, že by nebylo co říct – ale proto, že tohle od Vance opravdu nikdo nečekal.

Nikdo se ani nezasmál – převážně proto, že to stále zpracovávali.

Šéf ochranky. Stavěný jako zeď. Obvykle nečitelný.

A přesto se právě proměnil v naprostého nadšence.

Vance se okamžitě narovnal, zjevně v rozpacích z toho, že se nechal unést.

„Omlouvám se, šéfe.“

Kaelen