Kaelen i baristka se otočili za hlasem.

Ze dveří za pultem vyšel starší muž. Vlasy měl z větší části šedivé a na sobě pečlivě vyžehlenou košili s knoflíčky, zastrčenou do tmavých kalhot.

Na jeho vzhledu nebylo nic zvlášť pozoruhodného, ale díky nenucenému úsměvu na tváři působil okamžitě sympaticky.

Baristka se viditelně uvolnila, když ho uviděla.

„Pane Grangere.“

„Slyšel jsem dost, abych věděl, o