Kaelenových rtů se dotkl drobný úsměv.

„Až se vrátíme z téhle cesty, nastěhuješ se ke mně.“

Lyře unikl ospalý smích.

„Lásko, vždyť už tu jsem, ne? V podstatě už spolu žijeme.“

„Ne tady.“ Jeho paže kolem jejího pasu se stáhla. „U mě. V penthousu.“

Lyra si tiše broukla.

„Co je na tomhle místě špatného?“

„Nic.“ Kaelen zavrtěl hlavou. „Ale tohle je dům mé rodiny. Je tady příliš mnoho očí a uší.“

Zlehk