Smutek, který setrvával v Lyřiných očích, spolu s vinou, kterou v sobě stále nosila, neunikl Biance ani Kaelenovi.

V touze ulehčit tomuto břemeni napadla Biancu náhle jedna věc.

Zrovna když se Kaelen chystal něco říct, promluvila jako první.

„Víš...“ pronesla jemně. „Nepamatuješ si náhodou jméno té zastavárny?“

Lyra se na ni překvapeně podívala, než mírně přikývla.

„Pamatuju.“

Lyřiných rtů se dotk