Sylviina slova mě zasáhla až do morku kostí. V její tváři nebyl ani náznak poznání. Opravdu jsem vypadala tak odlišně?

„Paní?“ hlesla jsem a předstírala, že se s ní setkávám poprvé.

„Lady Sylvie, těší mě, že vás poznávám,“ usmála se na mě laskavě. Nebyla to ta zlá Sylvie, kterou jsem znala z dětství.

„Luno Marcello, je mi také ctí se s vámi setkat,“ řekl Garrick. V Garrickových očích však kmitl