Jakmile jsem dorazila do paláce, měla jsem na mysli jediný cíl. Byl to dětský pokoj, kde se děti přes den zdržovaly. Když jsem si však razila cestu do dětského pokoje, zastavil mě v mém úsilí děsivě povědomý hlas.

„Takže ona tu celou tu dobu byla,“ ten hlas nepatřil nikomu jinému než Alfovi Vanceovi, mému otci a mé nejhorší noční můře.

„Co tu u samotného Háda dělal? Co chtěl po mém strýci?“

„Pojďm