*_Mluvit s nimi? Není to nebezpečné?_* Moje mysl mi neustále přehrávala obraz předchozích vesničanů s řadami zubatých tesáků.

*_Pokud to neuděláš, neposuneš se dál._*

Znovu jsem tedy zavřela oči a řekla: „Dobrý den,“ vesničanovi, který stál nejblíž. Ta malá osůbka vzhlédla a já byla v šoku, když jsem uviděla stejnou tvář, která si ze mě chtěla v předchozí vesnici udělat jídlo.

„Co chcete?“ zeptal