Pohled třetí osoby

Garrick povrchně dýchal, jak kráčel špatně osvětlenou chodbou, vlhký vzduch mu ulpíval na kůži jako druhá vrstva potu. Vzpomínka na sen, který se mu už nějakou dobu zdál – oheň, visací zámek, hlas prosící ho, aby utekl místo toho, aby je zachraňoval, a majitel toho hlasu – mu tlačila na vědomí jako šepot, před kterým nebylo úniku.

Už to ani nemohl nazývat snem. Bylo to něco víc,