Jak tak kráčeli, Declanovi zazvonil telefon.

Kendall sledovala, jak vytahuje mobil, a když uviděla jméno volajícího, radost z její tváře viditelně vyprchala.

"Tohle musím vzít; jen chvíli počkej," řekl Declan a zamířil k náspu u cesty.

Kendall se hořce pousmála. Kdopak by na něj čekal?

Beze slova pokračovala v chůzi a ani se neohlédla.

Mezitím Declan přijal Trentonův hovor a jeho tón byl ledový. "