V spoře osvětlené místnosti si Silas ošetřoval poraněnou nohu. Zatínal zuby bolestí, kterou mu způsobovala hnisající rána, a potíral si ji jódovou tinkturou.

Ta trýzeň byla takřka k nevydržení; zakousl se do ručníku a z hrdla se mu dralo bolestné sténání.

Hazel ho pevně objímala a v hlase jí vřela zášť. „Declanovi to nedaruju! Trpíš jenom kvůli němu!“

Silas se o ni opřel a čekal, až bolest trochu