Když Arthur uslyšel lékařova slova, byl bez sebe štěstím. Nemohl si pomoct, obrátil se k Miriam a objal ji, zatímco mu po tvářích stékaly slzy. „Probouzí se! Miriam, moc ti děkuji!“

Propukl v pláč a ona ho mezitím jemně hladila po zádech. S očima plnýma slz odpověděla: „Je to tak. Jak už jsem ti říkala, všichni musíme zůstat silní, aby Declan věděl, že stojíme při něm.“

Byl to teprve její první de