Ačkoli neuvažovala o tom, že by s Declanem byla, nechtěla ani, aby odešel.

Declan pocítil bodnutí zklamání, když v jejích slovech nezaslechl ani zmínku o sobě. „Dobře, tak do toho jdi. Já si na chvíli odpočinu,“ odpověděl hlasem zastřeným smutkem.

Kendall ho krátce povzbudila a pak zavěsila.

Noc byla chladná. Seděl na okenním parapetu, díval se na telefon a trpce se usmíval. Možná by bývalo lepší,