Byl to srdceryvný pohled. Valerie byla na dvě vteřiny ochromená, než se konečně vzpamatovala a zeptala se: „Paní Ruizová, co pro vás mohu udělat?“

„Léky, slečno Vanceová. Prosím, pomozte mi přinést Sonyiny léky.“

Problém byl v tom, že Valerie nevěděla, kde ty léky jsou. Proto přistoupila blíž a místo toho natáhla ruce, aby Soňu objala. „Soňo, neboj se. To jsem já, Valerie. Nikdo ti už neublíží. Vě