„Dominicu, co to s tebou je? Proč tak snadno žárlíš?“ Valerie na něj lehce zvedla obočí a zjevně ho schválně pošťuchovala.

Při pohledu na úsměv, který jí hrál na tváři, ze sebe Dominic vydal vzácné uchechtnutí. „Ano. Žárlím, protože jsi to ty.“

Zatímco mluvil, sevřel paže kolem jejího pasu pevněji, sklonil hlavu a opřel si ji o její čelo. Jeho rty se tak ocitly jen pár milimetrů nad Valeriinými.

D