Wallace ještě nespal, když Valerie dorazila domů. Seděl sám na pohovce. Jeho výraz změkl, jakmile vešla. „Je to vyřízeno?“

Valerie se usmála a přikývla: „Hotovo. O nic nešlo.“

„To rád slyším. Je pozdě. Měla bys jít spát, Valerie.“

„Půjdu. Ty taky, dědečku.“

„Už se chystám na kutě.“

Při těch slovech pohlédl Wallace na Peta, který po letech služby svému zaměstnanci rozuměl i beze slov. Po kradmém po